č62

10. srpna 2016 v 23:25
Začíná to být prostě problém… vnímám ho čím dál víc a… jo, ovlivňuje mě to. Problém je, že nějak přesně nevím, co s tím. Objektivně ano, subjektivně nikoliv. Přemýšlím o tom, řeším to v sobě. To je prostě špatně. Není to dobré… v tom, jak uvažuju a v dalších věcech, jenže se mně o tom zatím stále nechce mluvit napřímo. Příliš mnoho změn v posledních dvou letech.
Potřeboval bych to ventilovat… někam… problém je, že nejsem zřejmě dlouhodobě v konstruktivním rozpoložení. Prostě nejsem, není to ten stav, který by mně umožňoval o tom napsat povídku. Vím, jak by vypadala, jak by končila, kdo by byl v hlavní roli. Jenže já nemůžu… nemůžu psát. Šlo by ale vytvořit postavu… možná. Jenže… jenže. Do konceptu nezapadá… možná N., možná ty. Ne. Nevím. Nechci, a to je ten první problém. Jako se vším. Možná by prostě stačilo mluvit. Jak prosté... vždycky to je prosté, ale ne nutně jednoduché.


Achjo, opravdu bych ocenil jednodušší život. ^^Zřejmě by byla nuda dlouhodobě nic tak osobního neřešit, ale fňukání moc smyslu nemá, vím o tom. Potřebuju se dostat do konstruktivní nálady, nebýt furt tak grogy a něco sesmolit, dát něco dohromady. Zoufale mi to v posledních měsících nejde i přes snahu.

A toho psa fakt nechápu. O.o Právě prošla pokoj, obešla křeslo, pokoukla po mě, usmála se a šla spát zas do haly? WTF?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.