č118

13. února 2017 v 23:37
Mam takový pocit, že ta tvá fluidnost přinese občas vtipné situace. Jako dneska, když mi to zvíře ocasovité odepsalo "ale ale... Ženu poznam" a já mohl jen odpovědět´"uvidíme, jak se vyspí". Uvidíme. Vím, že jsi chtěla komentář k tomuhle, ale asi Ti ho neumím poskytnout. Nic se pro mě nezměnilo, protože jsem to věděl už dřív. Neuměl jsem to dlouho pojmenovat, ale tušil jsem něco takového, a tak mě to těžko mohlo nějak překvapit, jako tenkrát v srpnu tebe já. Těžko jsem se k tomuhle mohl vyjádřit, pro mě se v podstatě prostě nic nezměnilo.
Jen mi dej čas, než se naučím se Ti přizpůsobovat rodem automaticky, zjevně to nebude úplně jednoduché, ale slibuju Ti, že se budu snažit přizpůsobit se tomu, jak o sobě v danou chvíli mluvíš ty, anebo jak mi sdělíš. Jen to zpočátku asi ne vždycky vyjde. Dopředu promiň. Neumím si úplně jasně představit pocit, který máš, když Tě oslovím špatně, protože já osobně to vnímám hodně, ale nevím, jak to je u Tebe. Neumím si to představit, i když jsem, co jsem.

No... chtěl jsem více psát spíše o tom víkendu, když už jsi mi slíbila komentář a já tu tak na něj čekám. Říkal jsem si, že bys ho měla dostat taky ode mě, aby to bylo fér.
Bylo to moc fajn. :3 Fakt jsem si ten čas užil a byl jsem dost rád, že jsem Tě tu na ten víkend měl a mohl ho trávit s Tebou. Možná bych mohl být akčnější, možná o dost víc mazlivější, ale nějak mi to moc nejde. Každopádně jsem překvapil sám sebe tou snídaní pro Tebe. Možná to skutečně bylo tím, že jsem to připravoval dědovi a tak jsem si řekl, že připravit snídani Tobě už je jen maličkost, když jsem tak brzy vzhůru. Byl jsem tu sobotu ale vlastně trochu bezradný. Původně jsem Ti chtěl dělat čaj a pak mi došlo, že ty asi spíš ráno kafe. Šel jsem se i podívat, kolik sladíš, než jsem zjistil, že máš vlastně nový profil. Shit happens. Říkal jsem si, že bych si asi tyhle info měl pamatovat automaticky, ale ne. Jsem chlap, nemůžeš to po mně asi chtít, ale snažil jsem se.
Přemýšlel jsem, že bych Ti nedělní snídani naservíroval do postele úplně a vzal si pro tu příležitost ze šuplíku obojek. Docela se mi ta myšlenka líbila, jenže v sobotu večer se fotil Jay a logicky vzato, v neděli ráno po focení nějaká nálada na klek a obojek nebyla. Jay v té hlavě totiž docela zůstával, ale těžko mu to vyčítat, když jsem ho večer přivolal k focení a pustil ho do hlavy.
Focení bylo super. Některé ty záběry se mi hodně líbí a rád se na ně dívám zas znovu a znovu. Vůbec poprvý, co jsem si tu pozici před objektivem užíval. Zřejmě proto, že tohle jsem prostě už byl já. Začínám se mít fakt rád... možná jeden z dalších ukazatelů, že jdu po správné cestě. Líbí se mi ta profilovka. Hlavně potom, co ji tak okomentovala Jíťa... že nemám už ze ženské vůbec nic a ty ruce jsou prostě chlapský. Sktuečně jde něco takového, jako jsou prsty na rukou, ovlivňovat myšlenkou a tím, jak se cítím? Fakt je možné, aby mě lidi viděli jako chlapa, když tomu budu sám a zcela naplno věřit bez pochybností, že to tak je? To by bylo dost dobré... tak ještě kdyby to zavnímali i klienti v tom zatraceném telefonu. Začíná to být důvodem, proč opět nechci s nikým komunikovat po telefonu. Je to kurva těžké právě kvůli tomu. Kvůli hlasu. Já vím, že se časem upraví, ale teď je to prostě peklo.

Byl bych rád, kdyby se mamka konečně vrátila zas k mužskému rodu. Ten týden, kdy jsem strávil doma, jsem si uvědomil, jak moc na mě doléhá fakt, že ona to zas už prostě nebere v potaz. Ničí mě to. Ničí mě tu sedět, protože tam venku jsou lidi, pro které není žádný problém mě oslovovat tak, jak je mi to příjemné. Bude to ještě zřejmě dost těžké. Ale oceňuju, jak se taťka obratně vyhýbá větám, kde by musel říct nějaký rod. Jde mu to líp než mě, hledat ty okliky, ale snažím se. Kvůli němu.
A zítra to bude přesně půl roku po mém vnitřním coming outu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.