č119

16. února 2017 v 21:46
Nevím přesně, co se to děje. Je to podivné... víš, že jsem romantický nikdy nebyl, vlastně se mi pokaždé romantika šíleným způsobem příčila, ale teď? WTF? Najednou to začíná být jiné... najednou mě to začíná bavit... jasně, v mezích, večeře při svíčkách je pořád brekeke, to je až moc, ale prostě už jsou různá gesta, která se za romantická gesta dají považovat a mě prostě nevadí. A ještě ke všemu se mi spíše líbí. Je to možná proto, že najednou to mám z té druhé stránky, a to mi přijde vlastně tak nějak přirozené. Kdežto kdybych to měl brát tak, jako bych to musel brát ještě před rokem, bylo by to fuj. Teď prostě ne.

Ano, možná je romantický Ti nahrát konec Prvá, ale když jsem stál pod tím podiem a halekal to s nimi (a já proč jsem zas začal kašlat jako starý tuberák, už mi dochází souvislosti), projížděl mi hlavou ten text a já si vzpomněl na Tebe. Nebylo to ničím vynucené, prostě to tam bylo. A najednou jsem měl potřebu Ti kousek nahrát a poslat. Jenže video bylo prostě velký na nějaký posílání a já neměl na výstavišti zapnutou wifi, že. A netušil jsem, jak vypadá ta kvalita zvuku. Ale to je jedno. Bylo to prostě gesto. Samovolné gesto vůči Tobě, aniž bych se k němu musel nějak nutit, přišlo to samo. L. se to gesto líbilo. Vím, že nejsi romantickej myšouš. Pořád se považuju za neromantika. Nestane se ze mě ten hodný ňuňu, co Ti připraví večeři při svíčkách a bude se chtít vodit vždycky za ručičku a já nevím, co všechno dalšímu. To by mi nešlo k pleti a víš, že je mi to taky dost proti srsti i teď. Ale jsou gesta, která rád udělám a tak nějak musím doufat, že ty je prostě vezmeš.

Taky včera padlo tvrzení, že netančím. Nejdřív jsem vzal L. na Večnost (hodně mě mrzí, že jsem to s ní nedotáhl do konce, ale rozhodl se jít pro K., která mě nevnímala a tahala místo toho T., jenže já se bál, že to nestihnu. A prostě mi to zkazilo úplně plán... chtěl jsem jí předat L. během té písně, protože tohle měli tančit spolu, i když se krátce předtím štěkly. Místo toho mi zdrhla a já pro ní šel, ale co už.) a pak K. na ... ani nevím, co to bylo, něco rychlejšího. Mhm, nevermind.

Byly to fajn dva dny. Cesta vlakem i ten den na výstavšti a pak samozřejmě večer u Ségrušky. Neviděli jsme se pár let, nepsali jsme si pár let, ale stejně jsem schopný s ní prokecat celou noc a mam vůči ní hodně blízko. Prostě ségra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1     | 17. února 2017 v 1:05 | Reagovat

Není to na samostatný post, takže takhle.
Oceňuju víc nápad a to, žes to zrealizoval. To, že ten zvuk byl mizerný, už je věc druhá. Prostě... trochu jsi mě zaskočil, protože prostě podle mě nejsi romantik a na tyhle gesta prostě nejsi. Beru to, chápu to... ale teď to nechápu. Ale beru.
Romantiku na určité úrovni snesu. Svíčky jsou moc, až příliš, a cokoliv, co je až přehnaně kýčovité a tak typické pro americké romanťárny, je příliš. Ale na takovýhle náhodný hezký gesta si zvykám rychle, což ke mně připutovalo už ve vztahu s M. Jednou se třeba zničehonic zjevil ve vlaku, kterým jsme jeli zpátky do Prahy ze školního výletu. Načasování bylo dokonalé, moje překvapení bylo taky dokonalé. A milé. Takže jo, podobný spontánní gesta, výrazy toho, že na mě myslíš, rozhodně beru a je mi to příjemné.
Pokud do toho v pondělí chceš vnést střípek romantiky, do toho. Claudia bude nadšená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.